Dobro a zlo
Naprosto nesmyslné pojmy. Zlý vlk sežral hodnou ovečku... Pojmy jsou relativní a záleží vždy jaký je cíl, který sledujeme. Dobro a zlo pro koho nebo dobro a zlo pro co.
Pokud lidstvo vyhyne, bude to zlé pro lidi, ale možná se najde milion rostlinných a živočišných druhů, pro které to bude požehnáním. Všeobecné pojmy jsou asi vázány na základní pudy povýšené na úroveň druhu. Přežití druhu homo sapiens v našem případě. K tomu slouží pomoc jednoho druhému, miluj bližního svého jako sebe sama apod.
Je otázka, zda problém nepostavit opačně. Vždy si zhodnotit své chováni tak, abych co nejméně poškodil všechno ostatní. Jinými slovy profesionála, zda dobro není minimalizací zla a škod. Zásadní otázkou ovšem pak zůstane, zda v takovém případě není nejlepší nedělat nic. Otázkou také je, zda se přímo raději osobně nezastřelit nebo lidstvo jako takové nevyhladit.
Nebo ještě lépe, zda do těchto modelů nezavést nějaké váhové a korelační koeficienty. A jsme u další otázek:
Jaké?Kdo je bude hodnotit?
Ekologie
Fascinující oblast. Jako každý se snažím žít v nějakém rozumném prostředí. Starám se o zahradu, dům, stromy, rostliny. Ale současně hubím škůdce, chytám do pastí myši a střílím kosy a špačky...
Fascinuje mne, jak někdo si nárokuje patent na rozum – tohoto živočicha budeme chránit, tohoto ne, tohoto vyhubíme. Budeme čistit odpady, omezíme emise apod.
Ve většině historických případů vždy, když si člověk nárokoval patent na rozum, skončilo to katastrofou. My, v podstatě bezvýznamné pidi organizmy, víme, co je pro tento svět nejlepší. A když né my, tak jistě zelení.
Postavme si pár otázek.
První je : Co to je to nejlepší?
To, že zmrazíme současný stav? Zakonzervujeme ho? Postavíme se vývoji? No to snad ani nemyslíme vážně. My dneska nevíme, kam ten vývoj jde a ani jak ho ovlivníme, když se ho pokusíme řídit.
Otázka druhá: Známe důsledky našich "uvážlivých" kroků?
Odpověď je asi jasná, takže co nám zbývá je ne se snažit něco řídit, ale spíše se snažit minimalizovat škody které napácháme. Žij a nechej žít. Všimněte si v první řadě „ŽIJ“, takže to, co by nás v tomto omezovalo zabij, zlikviduj... a teprve pak následuje „a nechej žít“. To první si můžeme sebe středně vysvětlit tak, že máme žít, abychom mohli pomáhat. To je ovšem jenom naše demagogie.
Výsledkem naší "pomoci" domácím zvířatům je, že již bez nás samy nepřežijí, výsledkem pomoci poráněnému ptáčkovi většinou je, že se již do volné přírody nevrátí. Ochranou mnoha zvířat v ZOO jsme dosáhli toho, že se přestali rozmnožovat a jak se říká
"Cesta do pekel je vroubena samými dobrými úmysly"
|
